Nová vyhláška o vyhrazených elektrických zařízeních č. 73/2010 Sb.

15. března 2010 vyšla nová vyhláška č. 73/2010, o vyhrazených elektrických technických zařízeních, která nabude účinnosti k 1. červnu 2010, která mimo jiné ruší, také vyhlášku Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, a definuje třídy elektrických zařízení a oprávnění revizních techniků pro provádění jejich revizí.

Kdo by čekal, že se dnem její účinnosti vyjasní sporné otázky, které vyvstaly zejména po aktualizaci ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 v roce 2005, bude zřejmě zklamán. Spíše než řešení jsme se dočkali  dalších zmatků a problémů. Hlavní nedostatek nové vyhlášky spatřuji v absenci jakékoli zmínky o pravidelných revizích vyhrazených elektrických zařízení ve smyslu platných norem (zejména ČSN 33 1500 nebo ČSN 33 1600).

V příloze č. 1. odstavci 3, je pouze definována povinnost provádět revize před uvedením zařízení do provozu. Již nyní jsou ohlasy i ze strany OIP, že nová vyhláška bude činit v jejich práci značné obtíže, zejména v oblasti vyžadování pravidelných revizí vyhrazených elektrických zařízení.

Jsou zde samozřejmě ustanovení zákoníku práce o prevenci rizik, nebo prováděcího nařízení vlády č. 378/2001 Sb. o pravidelných kontrolách technického stavu zařízení, nejméně 1x ročně. Nicméně tato kontrola technického stavu není revizí a může ji provést pověřený zaměstnanec podle průvodní dokumentace k technickému zařízení.

Ani zákon o státním dozoru nad bezpečnostní práce č. 174/1968 Sb., ve svém § 7b, odstavci b), práci inspektorů nijak neřeší, protože se při stanovení bližších podmínek kladených na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci odvolává právě na prováděcí vyhlášky jednotlivých druhů vyhrazených technických zařízení.

Výsledkem práce našich zákonodárců je vyhláška, která vyhrazeným elektrickým zařízením upírá povinnost pravidelných revizních úkonů a je na provozovateli, jak se v tomto případě rozhodne. Bohužel se tím samozřejmě dostáváme do situace, kdy jsou elektrická zařízení, z hlediska legislativy, považována za nejméně nebezpečná z hlediska bezpečnosti práce, požární ochrany a revizí.  Alespoň tedy do další technické novely tohoto paskvilu.

10 komentářů ke článku “Nová vyhláška o vyhrazených elektrických zařízeních č. 73/2010 Sb.”

  1. Tomáš Neugebauer napsal:

    OPRAVA
    Omlouvám se, ale závěr jsem nepřesně formuloval a mohl by být nesprávně pochopen. Tedy znovu a lépe:

    Pravidelné revize musí být prováděny tedy nejen u vyhrazených technických zařízení, ale i u zařízení, která nejsou vyhrazená a u kterých to stanovil jejich výrobce nebo dovozce nebo si je stanovil zaměstnavatel. Z § 4 zákona č. 309/2006 Sb. jasně vyplývá, že VTZ jsou podmnožinou všech strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí, která spadají pod tento paragraf, nikoliv, že jsou něčím, co leží mimo toto ustanovení. A proto, i když nové nařízení vlády neuvádí, že musí být prováděny periodické revize, musí být prováděny, protože to požaduje ustanovení § 4 zákona č. 309/2006 Sb.

    • Ing. Bc. Miroslav VALTA napsal:

      Hezký den, pane Neugebauere. §4 zákona č. 309/2006 Sb. sice mluví o revizích, ale nikde zde není o VTZ ani zmínky. Chápu posloupnost Vašich úvah a musím se přiznat, že při výkonu práce revizního technika jej používám také, ale nemám to nijak potvrzené. Proto jsem zaslal na SUIP a MPSV žádost o výklad, pro odstranění nejasností. Děkuji za Váš čas a energii, které jste věnoval této diskusi. Považuji ji za velice přínosnou. Vzhledem k tomu, že poslední slovo má vždy státní úředník, nemá smysl již dále v této diskusi pokračovat. Po obdržení odpovědi na můj dotaz napíši další článek a diskuse může pokračovat zde.

      Přeji mnoho úspěchů

      Miroslav VALTA

  2. Tomáš Neugebauer napsal:

    Vážený pane Valto,

    plně s vámi souhlasím, že mezi odborníky panuje nesoulad pohledů na výklady stávající legislativy. Do jisté míry je to i dobře (nyní je však až příliš velký).

    S čím však již nemohu souhlasit, je vaše tvrzení, že do výkladu zákonů atd. jsou vkládány nepodložené úvahy. Výklad může provést pouze soud (soudy jsou nezávislé, takže různé soudy mohou rozhodnout různě; i když to nebývá běžné, je to však možné [judikáty nejsou závazné]). Pokud je mi známo, tak ten do něj nepodložené úvahy nevkládá. Tzv. výklady jiných, včetně autorů předpisů, jsou pouhými jejich názory. V žádném případě je nelze považovat za výklad, a to i v případě, že by se jednalo o stanovisko např. MPSV, či SUIP.

    Můj názor na VTZ není vybudován na nepodložených úvahách, jak uvádíte, ale předně vychází z pravidel legislativy, byl konzultován a v brzké době (cca do měsíce) bude i publikován v publikaci „Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v kostce aneb o čem je současná BOZP“. Tím nechci říci, že někdo nemůže mít jiný názor (s názorem, že se nemusí již dělat periodické revize elektro jsem se již na jednom školení setkal). Jen chci uvést, že není nepodložený (na zkouškách odborné způsobilosti k prevenci rizik byste se se zlou potázal, kdybyste tvrdil, že již není nutné provádět periodické revize elektro).

    Při výkladu pojmů jste se dopustil několika drobných chyb. VEZ nedefinuje zákon č. 174/1968 Sb., jak uvádíte, ale vyhláška č. 73/2010 Sb. Dále nařízení vlády č. 378/2001 Sb. se v úvodu nemůže odkazovat na nic jiného, než se odkazuje, neboť je prováděcím předpisem § 134a zákona č. 65/1965 Sb. (není možné novelizovat na § 4 zákona č. 309/2006 Sb., jak naznačujete, ale je nutné přihlédnout k § 23 zákona č. 309/2006 Sb.). K vysvětlení vámi použitého pojmu právní vakuum uvádím jen toliko, že nezávislý pozorovatel musí mít alespoň minimální právní znalosti a pak je mu to jasné (ještě jednou uvádím, že není možné provádět automatické novelizace čehokoliv; navíc zrušením právního předpisu, na základě kterého byl jiný vydán, není prováděcí předpis automaticky zrušen – viz příklad stále ještě platné vyhlášky č. 111/1981 Sb., o čištění komínů, která byla vydána na základě zákona o požární ochraně č. 18/1958 Sb., jež byl zrušen zákonem č. 133/1985 Sb.).

    K periodickým revizím, jak již jsem jednou uvedl, pouze stanovisko, že mé názory nejsou spekulace, ale postup založený na znalosti právnických pravidel (tím nechci tvrdit, že já jsem neomylný). To však neznamená, že někdo nemůže mít jiný názor – viz například dvě zcela protichůdná stanoviska k oprávněnosti provádět revize elektrických spotřebičů (výklad může učinit pouze nezávislý soud).

    Ve vašem výkladu pojmů chybí to nejpodstatnější. To co zaměstnavateli stanoví periodické revize provádět. Zákon č. 309/2006 Sb. (zákon č. 174/1968 Sb. to nestanoví)!

    Přejděme k odpovědi na váš dotaz v závěru vašeho příspěvku (sdělení podkladů, které jste použil zejména pro argumentaci, že na vyhrazená technická zařízení je třeba nahlížet jako na ostatní technická zařízení, plus že se na ně vztahují ustanovení pro VTZ).

    Zákon č. 309/2006 Sb. je obecně závazný právní předpis. Ustanovení § 4 se vztahují na všechny stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí. Nikde není uvedeno, že se netýká vyhrazených technických zařízení. Podle něj musí být všechny stroje, technická zařízení, dopravní prostředky a nářadí pravidelně a řádně udržovány, kontrolovány a revidovány (pravomoc určit lhůty revizí má zaměstnavatel). Pravidelná revize musí být prováděna tedy nejen u vyhrazených technických zařízení, ale i u zařízení, která nejsou vyhrazená, a též u zařízení, u kterých to stanovil jejich výrobce nebo dovozce nebo si je stanovil zaměstnavatel. Z § 4 zákona č. 309/2006 Sb. jasně vyplývá, že VTZ jsou podmnožinou všech strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí, která spadají pod tento paragraf, nikoliv, že jsou něčím, co leží mimo toto ustanovení. A proto, i když nové nařízení vlády neuvádí, že musí být prováděny periodické revize, musí být prováděny, protože to požaduje ustanovení § 4 zákona č. 309/2006 Sb.

  3. Tomáš Neugebauer napsal:

    Vážený pane Valto,

    v žádném případě nechci tuto diskusi vyostřovat. To pochopitelně není mým záměrem. Avšak musím konstatovat, že v předcházejícím příspěvku jste propletl některé věcí do sebe a vytvořil tak značně nesourodý příspěvek a v důsledku toho nepřesné závěry. Pokusím se vás navést správným směrem.

    Též chci uvést, že, pokud inspektor uvedl, že na vyhrazená technická zařízení se vztahují POUZE příslušné vyhlášky, mne jeho postoj velice zaráží, neboť je důkazem neznalosti právního stavu věci. V žádném případě bych jeho názorem neargumentoval a opřel bych se pouze o jasná znění právních předpisů. Neuvedl náhodou inspektor pouze, že na vyhrazená elektrická zařízení není možné vyžadovat dodržení lhůt uvedených v technických normách nebo v nařízení vlády č. 378/2001 Sb.? To se mi zdá pravděpodobnější. A navíc je to pravda.

    S úvodem vašeho příspěvku lze jen souhlasit, avšak s částí týkající se elektrických spotřebičů již nikoliv. Také nelze souhlasit s tím, že vzniklo nějaké vakuum, jak uvádíte. To, že provozovatel má možnost si stanovit lhůty sám je cíl, nikoliv vakuum. Také není pravda, že provozovatel si může zcela libovolně stanovit lhůtu 10 let. Pro stanovení lhůty zákon stanovuje jasná pravidla. Tento stav není primárně výsledkem práce našich zákonodárců, jak naznačujete, ale ono nové pojetí BOZP (nová evropská filozofie zajištění BOZP), které v České republice je uplatňováno od 1. 1. 2001 (příprava na vstup do EU – 2. euronovela zákoníku práce).

    Nyní se dostáváme k již zmíněným elektrických spotřebičům. Problém kolem nich není nic nového. Vyskytuje se již desítky let. V poslední době však díky ekonomickým zájmům nabral na intenzitě (vypuštění příloh z norem nemělo fakticky na změnu stavu žádný vliv, neboť ve skutečnosti nic nezměnilo – jednalo se pouze o INFORMATIVNÍ přílohy, nikoliv normativní, tedy neměly sílu nic povolovat). Jádrem problému je to, zda elektrické spotřebiče jsou či nejsou vyhrazeným elektrickým zařízením. Tedy, je-li elektrický spotřebič zařízením pro odběr elektrické energie či nikoliv. Existují dvě skupiny tvrdící pravý opak. Jedna, jejíž jádro tvoří revizní technici, tvrdí, že ano. Druhá, jejímž jádrem jsou odborníci v oblasti bezpečnosti práce, tvrdí, že nikoliv, neboť tato zařízení slouží již ke spotřebě, nikoliv k odběru. Tedy nejedná se zde o to, zda je zákon č. 309/2006 Sb. nadřazen vyhlášce či nikoliv, jak naznačujete. Problém je někde úplně jinde! To je však na mnohem obsáhlejší diskusi, než je zde možná (revize zde je trochu něco jiného než revize u vyhrazených elektrických zařízení). Máte pravdu v tom, že toto mohla nová vyhláška vyřešit tím, že by definovala, zda elektrický spotřebič je či není zařízením k odběru elektrické energie (to by asi však vůbec nevyšla).

    Zákon č. 309/2006 Sb. NESTANOVÍ, že revize mohou provádět jen revizní technici, to je váš další omyl. Pokud máte na mysli § 11, tak ten neřeší revize a chybí mu prováděcí nařízení vlády.

    Na závěr vám chci poděkovat za vyslovení vašich názorů, které byly pro mne velice podnětné ke směrování mých dalších aktivit.

    • Ing. Bc. Miroslav VALTA napsal:

      Vážený pane Neugebauere,
      věřte, že ani já nechci zbytečně přiostřovat diskusi, nicméně i mezi odborníky v oborech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), požární ochrany (PO), revizí vyhrazených elektrických zařízení, spotřebičů, strojů a hromosvodů panuje nesoulad pohledů na výklady stávající legislativy, čehož je tato diskuse zářným příkladem.

      Proto považuji za nutné na našem firemním portále vyvolávat odborné diskuse, jakou je i ta s Vámi. Vašeho názoru si vážím, protože odráží stav věcí. Pokud společně přispějeme k ujasnění některých pojmů a dojmů, domnívám se, že můžeme být se svou prací spokojeni 😉

      Teď k meritu věci. Jsem přesvědčen, že pan inspektor, který je mimochodem i soudním znalcem v oboru elektro, se v těchto závěrech nemýlí.

      Považuji za nešťastné, bohužel jde o velice rozšířený jev, vkládání do výkladu zákonů, nařízení vlády, vyhlášek i některých norem nepodložené úvahy, či dokonce spekulace, jakkoli jsou tyto logické a „bylo by to tak lepší“.

      To je bohužel i případ Vašeho názoru na problematiku vyhrazených technických zařízeních.

      Přiznávám, že v článku jsem nedefinoval některé pojmy, které jsem považoval základní a to zřejmě přispívá k jeho nižší srozumitelnosti pro širší veřejnost a pokusím se na to myslet při psaní dalších článků.

      Za základní pojmy, které jsem použil ve svém článku, považuji:

      –> vyhrazená elektrická zařízení –> je definován v zákoně číslo 174/1968 Sb., cituji:

      § 7b
      (1) Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou
      a) stanoví, která technická zařízení v působnosti orgánů a organizací
      státního odborného dozoru (§ 3) se považují za vyhrazená, a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin,
      b) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci,
      c) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti,

      §7b, zákona č. 174/1968 Sb. velice jasně definuje statut VTZ v naší legislativě, jako zařízení, na která se vztahuje zvláštní režim a §1 pro ně dokonce ustanovil i tzv. organizaci státního odborného dozoru. Proto považuji za naprosto nevhodný postup při skládání „puzzle“ z našich předpisů, který tento zákon chybně interpretuje nebo dokonce zcela ignoruje.

      Zmiňované nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, především definuje pojmy, jako například průvodní dokumentace technických zařízení (odstavec e), §2), provozní dokumentace (odstavec f), §2) a zejména normová hodnota (odstavec h), §2), která působí jako vazba na ustanovení ČSN, protože tyto jsou primárně nezávazné (podle zákona č. 22/1997 Sb.). Proto toto NV má k problematice VTZ také co říci.

      –> revizní technik –> zde máte pravdu, protože §11, zákona č. 309/2006 Sb. nehovoří o provádění revizních úkonů. Ty jsou definovány zákonem č. 174/1968 Sb. a jeho prováděcích vyhlášek
      – tlaková – 18/1979 Sb.,
      – zdvihací – 19/1979 Sb.,
      – elektrická – 73/2010 Sb., 50/1978 Sb.,
      – plynová – 21/1979 Sb., 85/1978 Sb.
      Nechal jsem se ovlivnit názorem mých kolegů z ESČ a neověřil jsem si jej.
      Nicméně z tohoto je opět vidět, že revize (chápejme VTZ) jsou řešeny výše uvedenou soustavou právních předpisů, proto nelze zákon č. 309/2006 Sb. považovat za jednoznačně relevantní pro VTZ. Čímž rovněž podkládám svůj článek.

      –> zákoník práce –> jedná se o základní právní předpis v oblasti BOZP. Jeho verze z roku 1965 byla zrušena dnem účinnosti nového zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.) v roce 2007. Bohužel na tuto změnu reagovali zákonodárci velice povrchově. Důkazem toho je například zmiňované NV č. 378/2001 Sb., které se ve své hlavičce odkazuje na § 134a odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., což považuji za nešťastné.

      –> právní vakuum –> tímto výrazem označuji výše popsaný stav vazeb mezi zákony, NV, vyhláškami i normami. Pokud si chce nezaujatý pozorovatel udělat relevantní právní názor na konkrétní problém, musí se „prokousat“ zejména místy v předpisech, které se odkazují na další předpisy. Tyto odkazy totiž zásadním způsobem definují platnost právního předpisu pro problém, který chcete řešit. Domýšlením chybějících vazeb nebo nedokonalým studiem poté vznikají nepřesnosti v úsudku, které Vás v tom horším případě může stát více, než si jste ochotni dát. Nicméně je možná pojem „právní vakuum“ příliš troufalý. Realita věci je však taková, že při studiu narazíte často na předpisy odkazující se na zrušenou legislativu nebo dokonce vůbec neexistují. Dobře, není to právní vakuum, ale spíše soustava černých děr 😉

      –> elektrické spotřebiče –> problematice revizí elektrických spotřebičů jsem se poměrně podrobně věnoval ve svém článku, který si můžete přečíst zde:
      https://www.pyrokontrol.cz/oborove/bozp/sporna-otazka-revizi-elektrospotrebicu-ve-svetle-nove-legislativy/
      Proto považuji další rozebírání tohoto pojmu za duplicitní.

      –> periodicita revizí –> povinnost pravidelně revidovat vyhrazená elektrická zařízení, o kterých jsem hovořil, je možné vysledovat od 7b), zákona č. 174/1968 Sb., přes prováděcí vyhlášky (pro elektrická zařízení to je 73/2010 Sb. a 50/1978 Sb.) až k příslušným oborovým normám pro jejich provádění (zejména ČSN 33 1500, ČSN 33 2000-6 nebo ČSN 33 1600). Pokud je však v této sledované cestě „černá díra“ v podobě neexistující vazby na provádění pravidelných revizí, vzniká zde nepatřičný prostor pro spekulace, s jakými jste na náš portál zavítal i Vy (nemyslím to nijak jízlivě, aby nedošlo k nedorozumění).

      Na závěr mé odpovědi bych Vás rád poprosil, pokud by to bylo jen trochu možné, o sdělení podkladů, které jste použil zejména pro argumentaci, že na vyhrazená technická zařízení je třeba nahlížet jako na ostatní technická zařízení, plus že se na ně vztahují ustanovení pro VTZ.

      Moc děkuji za Váš čas, který jste věnoval této velice podnětné diskusi a jen doufám, že si ji přečte co nejvíce lidí.

  4. Ing. Bc. Miroslav VALTA napsal:

    Vážený pane Neugebauere,
    i já musím konstatovat, že se v některých Vašich závěrech mýlíte. Uvádíte pojem „moderní pojetí BOZP“, čehož je podle Vás důkazem právě vyhláška č. 73/2010 Sb., která se zabývá výhradně zaváděním VEZ do provozu, protože je jejich provoz stanoven v jiných předpisech.

    Názor, že na VTZ se vztahuje legislativa pro ostatní technická zařízení, plus specifická legislativa pro VTZ, je opravdu logický, nicméně v mé praxi se s tímto výkladem inspektorů OIP rozhodně nesetkávám.

    Poslední konfrontaci těchto názorů jsem absolvoval při kontrole našeho klienta, kdy se inspektor OIP vyjádřil právě termínem „obcházení“ vyhlášky č. 73/2010 Sb., protože VTZ jsou specifické od A-Z a nelze na ně právě „bez vší pochybnosti“ použít postup platný na ostatní technická zařízení. Jde o právní termíny, které poté bude šikovný právník skloňovat a inspektoři OIP by měli poměrně slušnou šanci spor o udělené pokutě prohrát, pokud by vyžadovali pravidelné revize v periodicitách například podle ČSN 33 1500 nebo ČSN 33 1600.

    Já, jakožto revizní technik vyhrazených elektrických zařízení se tímto problémem samozřejmě intenzivně zabývám. Netvrdím nic jiného, než to, že periodicitu si může nyní provozovatel určit „podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“, což je právnický obrat pro tzv. „dobrou víru“.

    Proto se již dnes stává, že provozovatelé využívají tohoto vakua, které nastalo v tomto přechodném období, kdy se do „nového kabátku“ v pojetí „moderní BOZP“ překlonila pouze část legislativy a většina zůstává stará, poplatná době svého vzniku, nicméně stále platná. Protože co je psáno to je dáno a co není nařízeno je povoleno.

    Takže při sporu by provozovatel VEZ, který si stanoví periodicity revizí v MPBP například 1x 10 let, nebyl „bez vší pochybnosti“ postižitelný, protože legislativa pro VEZ mu nepřikazuje ani nedoporučuje periodicitu kratší, vzhledem k faktu, že se nikde neodkazuje na žádnou prováděcí normu.

    Opět upozorňuji, že s tímto výkladem jako revizní technik nesouhlasím, pouze konstatuji stav, kam jsme se dostali prací našich zákonodárců.

    Typickým příkladem pro rozporuplnost legislativy v oblasti VEZ je spor kolem revizí elektrických spotřebičů a nářadí, který vznikl po účinnosti změn norem ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 v roce 2007. Zde byly vypuštěny tzv. „informativní přílohy“, které povolovaly provádění revizních úkonů i provozními elektrikáři, právě kvůli požadavku zákona č. 309/2006 Sb., že revize mohou provádět pouze revizní technici.

    K tomu vydal SUIP v únoru 2008 stanovisko, že není důvod, aby se zvyšovala finanční a administrativní zátěž provozovatelů elektrických spotřebičů a revize mohou stále provádět i provozní elektrikáři.

    Tento precedent je příkladem toho, že vyšší právní předpis, jakým je zákon č. 309/2006 Sb., není vždy brán jako určující pro vyhrazená elektrická zařízení, takže Vaše dedukce, které musím říci jsou mi velice sympatické, jsou bohužel pouze jedním z dalších právních názorů ve velice nemoderním a spletitém právním základu pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, jehož jsou, tentokráte podle mého právního názoru, revize vyhrazených elektrických zařízení nedílnou součástí.

  5. Tomáš Neugebauer napsal:

    Vážený pane Valto, v některých vašich závěrech se mýlíte. To co jsem ve svém předcházejícím příspěvku uvedl není obcházení vyhlášky k dosažení cíle, jak naznačujete, ale řádný postup podle současného platného práva. Pokud je povinnost uvedena v právním předpise vyšší právní síly, již se neuvádí v právním předpise nižší právní síly. To je případ periodických revizí technických zařízení. Nic na tom nemění, že je prováděcím předpisem jiného právního předpisu (bohužel někoho to mate). Nemůžete očekávat, že jeden právní předpis bude řešit celou oblast vyhrazených elektrických zařízení. Avšak vezměme to od začátku.

    Na vyhrazená technická zařízení se nevztahují pouze požadavky uvedené ve speciálním právním předpise, který se jich dotýká, ale i požadavky obecně stanovené na technická zařízení. Lze uvést, že vyhrazená technická zařízení jsou zařízení, na která se vztahují obecné požadavky na technická zařízení a ještě navíc specifické požadavky pro tato zařízení. Z tohoto úhlu pohledu musíte na ně hledat, resp. na ustanovení vyhlášky č. 73/2010 Sb. (jedná se o nadstavbu požadavků na technická zařízení).

    Staré vyhlášky vznikaly ve zcela odlišné době a odlišném pojetí, proto srovnání vyhlášky č. 73/2010 Sb. s nimi je zavádějící. Máte pravdu v tom, že vyhláška č. 73/2010 Sb. nemůže být prováděcím předpisem zákona č. 309/2006 Sb., ale mohlo by jím být nařízení vlády vydané na základě zmocnění
    § 21 (i zde by vznikly jisté problémy, avšak námi řešený problém by bylo snažší pochopit).

    Co mám informace, tak zbývající staré vyhlášky na VTZ mají být též nahrazeny novými, které budou zpracovány v duchu 73, tedy moderním liberálním pojetím BOZP. Hovořilo se o termínu do konce letošního roku. Zda tomu tak bude, je otázkou.

    Tedy nevzniká prostor pro spekulace, jak vy uvádíte, pokud se důsledně řídí platným právem. Avšak v duchu nového pojetí BOZP zaměstnavatel není svázán strikně povinnostmi, ale záleží na něm, jak vyhodnotí rizika a stanoví si opatření k jejich eliminaci. Tedy zaměstnavatel je povinen provádět periodické revize, avšak záleží jen na něm v jakých periodách. Zde předpokládám, je důvod rezervovanosti inspektorů, jak uvádíte, neboť já jsem se u žádného z inspektorů, s kterými jsem o tom hovořil s problém v POVINNOSTI nesetkal. Ta je jednoznačná!

  6. Tomáš Neugebauer napsal:

    Je trochu neštěstím, že nový právní předpis na vyhrazená elektrická zářízení vyšel jako prováděcí předpis zákona č. 174/1968 Sb. a ne zákona č. 309/2006 Sb. (bohužel to někoho mate při hodnocení obsahu vyhlášky). To však nic nemění na tom, že při jeho uplatnění v praxi je nutné zohlednit požadavky zákona č. 309/2006 Sb., konkrétně § 4, které se též dané problematiky týkají. Zde je v odst. 1 písm. c) uvedeno: PRAVIDELNĚ a řádně revidovat technická zařízení. To znamená, že zaměstnavatel je povinen zajišťovat výchozí i pravidelné revize, a to přesto, že vyhláška č. 73/2010 Sb. o nich nehovoří. Četnost revizí, pokud není stanovena závazným právním předpisem, si zaměstnavatel stanoví na základě vyhodnocení rizik a dalších parametrů (§ 3 odst. 4 nařízení vlády č. 101/2005 Sb.) nebo může převzít četnost doporučenou českou technickou normou (vyhodnější varianta). V obou případech je však povinen si četnost revizí stanovit (např. odkazem na příslušnou českou technickou normu) – viz § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 101/2005 Sb.

    • Ing. Bc. Miroslav VALTA napsal:

      Děkuji za názor pane kolego. Nicméně vyhláška č. 73/2010 Sb. je bohužel koncipována právě jako prováděcí předpis ve smyslu ustanovení §7b), zákona č. 174/1968 Sb. pro vyhrazená elektrická zařízení.

      Prováděcí vyhlášky ostatních vyhrazených technických zařízení podle stejného paragrafu obsahují zmínky i o pravidelných revizích, jakožto předpokladu pro jejich bezpečný provoz, protože se jedná o technická zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona.

      Vyhláška č. 73/2010 Sb. ani nemůže být prováděcím předpisem zákona č. 309/2006 Sb., jelikož tento se na žádnou takovou vyhlášku ve svém textu neodkazuje a neměla by takto už vůbec žádný smysl.

      Takže jedinou oporou pro provádění pravidelných revizí vyhrazených elektrických zařízení je právě ustanovení § 4, výše zmíněného zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v návaznosti na prevenci rizik ve smyslu §§101-106, zákoníku práce.

      Tato situace je hlavně výjimečná tím, že u ostatních VTZ je tato povinnost přímo v prováděcí vyhlášce pro daný druh. Jediný druh VTZ, u kterého tomu tak není je právě elektrický. A to zavádí v našem „právním“ systému prostor pro spekulace.

      Proto jsou inspektoři OIP, které jsem kontaktoval, v problematice pokutování neprovádění pravidelných revizí VEZ značně rezervovaní.

      Dal jsem podnět na MPSV, aby k tomuto problému zaujalo jasné stanovisko. Podle mého názoru by každá vyhláška měla upřesňovat danou problematiku a ne do ní vnést ještě větší chaos tak, jako tomu je právě u vyhlášky č. 73/2010 Sb., kterou je pro vyžadování pravidelných revizí nutné „obcházet“ způsobem, který jste naznačil.

      Přeji pěkný zbytek dne a zachovejte našemu webu přízeň.

      Miroslav VALTA

  7. […] v oblasti vyhrazených elektrických zařízení je vážnější, než před jejím vydáním (viz. můj předchozí článek)   […]

Přidejte komentář