Problematika školitelů obsluh pojízdných zdvižných pracovních plošin z pohledu soudních znalců

Také jste se setkali s externím školitelem obsluh pojízdných zdvižných pracovních plošin (dále jen MEWP), hrdě někdy nazývaným instruktorem nebo komisařem, který vaše zaměstnance, vás nebo vaše kolegy nejenže v rámci školení neseznámil s obsluhou konkrétních MEWP na konkrétním pracovišti, neprovedl praktický zácvik v ovládání, ale vlastně vám neposkytl téměř žádnou užitečnou informaci, a to nejužitečnější, co pro vás v tomto směru udělal, bylo spuštění série videí a předložení prezenční listiny, a v lepším případě i testů se zaškrtávající tabulkou? Pak vězte, že v tom rozhodně v ČR nejste sami.

Od roku 1998 se v rámci naší praxe soudních znalců v oboru bezpečnosti práce (BOZP), vykonávané jak pro orgány činné v trestním řízení, odborové a neziskové organizace v rámci „pro bono“ programu naší znalecké kanceláře, tak i pro pojišťovny, nadnárodní společnosti, ale také malé podniky či jednotlivce, setkáváme s řadou polopravd a někdy i účelových manipulací a podávání zkreslených informací od externích školitelů.

Mezi nejčastější tvrzení, se kterými se setkáváme, patří tvrzení revizních techniků vyhrazených technických zařízení zdvihacích (dále jen VTZ-Z), že jen a výhradně revizní technik VTZ-Z může provádět takové školení. Toto tvrzení však nemá oporu v právních ani ostatních předpisech k zajištění BOZP ve smyslu § 349 odst. 1 zákoníku práce, v platném znění. Odhlédneme-li od toho, že MEWP do 3 m zdvihu nejsou vyhrazenými druhy zdvihacích zařízení, ve smyslu stávající vyhlášky č. 19/1979 Sb., jejíž novelizace bychom se mohli dočkat snad již v tomto roce 2021, tak ani stávající, ani připravovaná právní úprava obsluhu těchto zařízení neřeší. Obsluhu vyhrazených technických zařízení řeší § 11 zákona č. 309/2006 Sb. o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž odborné vzdělání musí být, podle § 11 odst. 2 písm. c), stanovené zvláštním právním předpisem. Takový právní předpis, který by definoval bližší podmínky pro odborné vzdělání osob, které zajišťují školení obsluh vyhrazených technických zařízení zdvihacích, dosud nebyl vydán.

Propracovanější marketingové strategie mají tzv. akreditované společnosti. Ty využívají ustanovení ČSN EN ISO/IEC 17024 (Posuzování shody – Všeobecné požadavky na orgány pro certifikaci osob), která je, jak již sám název normy napovídá, určena jen pro obecné posuzování shody při certifikaci osob v rámci zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, na který se obvykle při své propagaci odvolávají. Tento zákon byl však zrušen k 1.1.2014 a nahrazen zákonem č. 89/2012 Sb., v PZ, občanským zákoníkem. Tyto certifikační orgány si pak určí ve své interní dokumentaci programy, pro které se rozhodnou vydávat certifikáty v rámci různých odborných úkonů, pro které není žádná legislativní, a dokonce ani normativní vazba pro vymezení specifické odborné způsobilosti. Pro školitele obsluh pak vydávají certifikáty jakéhosi „zkušebního komisaře“ či „instruktora obsluh např. motorových vozíků, plošin nebo stavebních strojů“. I v tomto případě se tedy jedná výhradně o marketingový produkt na trhu, pro který není žádná legislativní opora a z hlediska právní vymahatelnosti obdobných certifikátů jsou na úrovni kurzu pro účely „obsluhy zařízení pro čištění podlahových krytin“. Sporným pozitivem jsou pak pro školitele i pokyny od certifikačního orgánu pro zavedení jejich vlastního systému vydávání dokladů o školení, testů, osvědčení či dokonce jakési obdoby řidičských průkazů, které sice mohou být při evidenci nebo PR pro někoho užitečné, ale pro účely doložení splnění objektivních požadavků na zaměstnavatele, dle §103 zákoníku práce, v platném znění, bohužel z našeho úhlu pohledu jako doklad neobstojí, neboť nemají dostatečnou vypovídací schopnost o řádně provedeném školení zaměstnance.

Legislativní rámec požadavků na školitele obsluh MEWP pro zaměstnavatele, především

• V rámci soustavné činnosti jsou zaměstnavatelé v procesu prevence rizik, ve smyslu ustanovení § 102 odst. 2 zákoníku práce, v platném znění, jednak povinni vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje, tak i přijímat opatření k jejich odstranění, respektive minimalizaci, a to v souvislosti s provozem konkrétních MEWP na konkrétních pracovištích zaměstnavatele/provozovatele.
• Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. f) zákoníku práce, v platném znění, jsou zaměstnavatelé povinni zajistit zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce, dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP), zejména formou seznámení s riziky, s výsledky vyhodnocení rizik a s opatřeními před působením rizik, týkajících se jejich práce a pracoviště, a to taktéž v souvislosti s provozem MEWP na konkrétních pracovištích zaměstnavatele/provozovatele.
• Podle ustanovení § 103 odst. 2 zákoníku práce, v platném znění, jsou zaměstnavatelé povinni zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (předpisech BOZP), které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, a vztahují se k rizikům, s nimiž může zaměstnanec přijít do styku na svém pracovišti, v posuzovaném případě pak obsluha konkrétní MEWP při jeho řízení a ovládání na konkrétním pracovišti zaměstnavatele/provozovatele.

Kvalifikační předpoklady pro školitele a obsluhu

V rámci prevence rizik, podle výše uvedeného ustanovení zákoníku práce, s přihlédnutím k ustanovení § 103 odst. 3 téhož předpisu, a v návaznosti na minimální normové hodnoty, definované v čl. 3.1 a 7.1 ČSN ISO 18 878 Pojízdné zdvihací pracovní plošiny - Školení obsluhy, je zaměstnavatel ve vazbě na provoz MEWP povinen doložit zejména:

1. stanovení rozsahu a hloubky školení z předpisů BOZP:
   • včetně rozsahu seznámení se souvisejícími riziky, které vyplývají z provozu konkrétních druhů a typů MEWP na konkrétních pracovištích,
   • a to v souvislosti se stanovením požadavků na teoretické a praktické požadavky na kvalifikaci (kvalifikačních požadavků) jak vlastních i externích školitelů, tak obsluh, resp. budoucích vlastních i externích školitelů a budoucích obsluh konkrétních MEWP,
   • včetně stanovení příslušných dokumentů pro doložení objektivní odpovědnosti zaměstnavatele, jako jsou tematické plány a časové rozvrhy školení (osnovy), prezenční listiny, či způsob ověření znalostí ve smyslu ČSN ISO 18 878 Pojízdné zdvihací pracovní plošiny - Školení obsluhy.
2. zajištění proškolení jak u vlastních školitelů, tak obsluh, respektive budoucích školitelů a budoucích obsluh MEWP na základě v rozsahu dle bodu 1.,
3. na základě § 103 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce, stanovení periody ověřování znalostí předpisů BOZP jak u vlastních školitelů, tak u obsluh plošin dle bodu 1.,
4. zajištění jak u vlastních školitelů, tak u obsluh MEWP ověřování znalostí předpisů BOZP v periodách dle bodu 3.,
5. jak u vlastních školitelů, tak u obsluh MEWP stanovení periody, rozsahu a hloubky opakovaného školení s tím, že ve smyslu čl. 7.6 ČSN ISO 18 878 je pro školení obsluhy plošin periodicita opakování maximálně 13 měsíců od minulého prověřování,
6. zajištění jak u vlastních školitelů plošin, tak u obsluh MEWP způsob ověřování znalostí předpisů BOZP v periodách dle bodu 3.,
7. u externích školitelů plošin vyžadovat doložení výše uvedených zásad jak pro školitele, tak pro obsluhu plošin, a to v předstihu před vlastním provedeném školení.

Praktické dovednosti školitelů a obsluh MEWP

Součástí kvalifikace – kvalifikačních požadavků jak školitelů, tak obsluh MEWP, by vedle výše uvedených teoretických znalostí, měly být i praktické dovednosti v obsluze konkrétní MEWP na příslušných pracovištích, včetně použití OOPP a prostředků zajištění proti pádu.

Při určování kvalifikačních požadavků je zaměstnavatel povinen vycházet také:

• z místního provozního bezpečnostního předpisu, vydaného zaměstnavatelem podle ustanovení § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 168/2002 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky,
• z technologického postupu pro zajištění práce ve výšce a nad volnou hloubkou, vypracovaného na základě odst. 5. části II. přílohy nařízení vlády č. 362/2005 Sb. o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky,
• z průvodní dokumentace – návodu výrobce k používání, dodávané s MEWP a poskytovaných osobních ochranných pracovních prostředků pro zajištění proti pádu, podle § 2 písm. e) nařízení vlády č. 378/2001 Sb. nařízení vlády, kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,
• rozsah požadovaného výcviku obsluhy – za respektování minimální normové hodnoty dle ČSN ISO 18 878 Pojízdné zdvihací pracovní plošiny - Školení obsluhy, účinné od ledna roku 2017.

Při provozu MEWP na pozemních komunikacích podle zákona č. 13/1997 Sb., v platném znění, je nutno respektovat též kvalifikační předpoklady pro vydání řidičského oprávnění dané § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích - znění od 01.10.2020, v platném znění.

Možnosti realizace školení obsluh MEWP

Můžeme si sice položit oprávněnou otázkou, zda je od našeho státu správné, aby školitelé pro obsluhy MEWP neměli předepsanou žádnou specifickou odbornou kvalifikaci, nicméně to nic nemění na objektivní odpovědnosti zaměstnavatele za provedené školení obsluh konkrétních MEWP, k jejímuž naplnění má následující možnosti realizace:

• interní formou – vlastními silami, a to buď přímo (osobně), je-li sám dostatečně kvalifikován, nebo prostřednictvím pověřeného dostatečně kvalifikovaného zaměstnance s doložením zaměstnavatelem požadované úrovně odborné způsobilosti a praxe s obsluhou konkrétních MEWP provozovaných zaměstnavatelem,
• externí formou – prostřednictvím dostatečně kvalifikovaného školitele, s doložením zaměstnavatelem požadované úrovně odborné způsobilosti a praxe s obsluhou konkrétních MEWP provozovaných zaměstnavatelem, a dobrou znalostí provozu a činností zaměstnavatele,
• v současné době nabízejí možnost proškolení obsluh též někteří výrobci (dodavatelé) MEWP, zde platí rovněž požadavek pro školitele, a to doložení požadované úrovně odborné způsobilosti a praxe s obsluhou konkrétních MEWP provozovaných zaměstnavatelem a znalostí specifických rizik konkrétního pracoviště zaměstnavatele.

Ve všech případech za kvalitu provedeného školení objektivně odpovídá, ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 a odst. 3 zákoníku práce, v platném znění, s přihlédnutím ke znění § 103 odst. 1 písm. f) téhož, příslušný zaměstnavatel, který zaměstnává obsluhu konkrétně provozovaných MEWP se všemi z toho vyplývajícími důsledky z hlediska jejich řádné doložitelnosti.

Tuto skutečnost, a zjevnou nedostatečnost, by si měli zaměstnavatelé uvědomit zejména při zajišťování školení externí formou.

Důsledky nekvalitního školení obsluh MEWP z pohledu soudních znalců

V případě nehody, způsobené nedostatečně proškolenou obsluhou, tedy pokud se podaří likvidátorům pojišťoven, ale i zaměstnancům, kteří škodu způsobili, u soudu prokázat, že školení nebylo dostatečně kvalitní, je objektivní odpovědnost za škody a úrazy na základě špatně odvedené práce externího školitele na zaměstnavateli, následně pak na vedoucím zaměstnanci, který z hlediska svého postavení u zaměstnavatele školitele sjednal a zajistil.

V neposlední řadě, a v souvislosti s výše uvedeným, bychom z pohledu soudních znalců chtěli upozornit na trestně právní odpovědnost konkrétních vedoucích zaměstnanců na jejich stupni řízení, ve smyslu §11 zákoníku práce, v platném znění, kdy za úroveň pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve smyslu § 349 téhož předpisu, odpovídají, a dále pak v návaznosti na nedbalostní trestné činy, které jsou na základě definice v §16 trestního zákoníku, v platném znění spáchány, jestliže pachatel:

1. věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
2. nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Bohužel musíme konstatovat, že orgány činné v trestním řízení hodnotí protiprávní jednání aktérů případu jako nedbalost vědomou, tedy takovou, která pro ně má v právní klasifikaci činu přitěžující následky.