Významný klient z odvětví energetiky nás požádal o radu, jak se má vyznat v předpisech EU a jejich členění pro výkon pracovních povinností OZO v PR. Byť se tento dotaz zdál zprvu „jednodušší“, po bližším pátrání, které by usnadnilo orientaci v práci vykonávané OZO v PR a PO, popř. v životním prostředí, jsme zjistili, že vyžaduje více než povrchní znalosti struktury evropského práva. Na druhou stranu je pro náš obor výhodou, že základní PO je včleněna do oblasti BOZP, a tedy se bude OZO v PR převážně setkávat s předpisy na ochranu života a zdraví a životního prostředí.
Tak tedy 🙂
Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů.
Evropská unie používá vlastní soubor právních norem. Existují dva hlavní typy právních předpisů EU – primární a sekundární právo.
Právo Evropské unie, společné právo Evropské unie, je základem evropské integrace (evropského sjednocování). Sleduje cíl jednotného společného práva ve všech členských zemích. Staví na základech původní historické zkušenosti kontinentálního evropského práva.
Jedná se o nezávislý právní systém, který je nadřazen právním systémům jednotlivých států. Na jeho vzniku, zavedení, dohledem nad ním a na dalším jeho vývoji se podílí řada institucí EU.
Evropské právo je seřazeno v takzvaném „Acquis communautaire“:
Acquis communautaire je francouzský termín pro právní řád Evropské unie. Označuje souhrn všech právních pravidel v jakékoliv formě, a dokonce i právně nezávazných dokumentů, které se vztahují k činnosti Evropské unie. Do češtiny pojem nebývá překládán. Odborné slovníky uvádějí český smyslový překlad „komunitární bohatství“.
Všechna opatření, která orgány EU přijmou, jsou založena na smlouvách. Tyto závazné dohody mezi členskými státy Unie stanovují cíle EU, pravidla pro fungování jejích orgánů, způsoby přijímání rozhodnutí a vztah mezi EU a jejími členy.
Smlouvy jsou výchozím prvkem právních předpisů EU a někdy se jim říká primární právo.
Soubor právních předpisů, které vycházejí ze zásad a cílů smluv, se označuje jako sekundární právo. Patří sem nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska.
Legislativní akty se přijímají jedním ze dvou legislativních postupů, které jsou uvedeny ve smlouvách EU (řádným nebo zvláštním). U nelegislativních aktů se tyto postupy neuplatňují, a proto je mohou orgány EU přijímat podle zvláštních pravidel.
Orgány EU mohou přijímat právní předpisy pouze v těch oblastech, ve kterých jim to členské státy prostřednictvím smluv EU povolily.
Smlouvy stanovují cíle Evropské unie, pravidla pro fungování jejích orgánů, způsoby přijímání rozhodnutí a vztah mezi EU a členskými zeměmi. Čas od času se smlouvy v důsledku reformy orgánů EU mění, aby se zohlednily nové oblasti působnosti institucí. Ke změnám dochází i při přijetí nové členské země.
Smlouvy sjednávají a schvalují všechny státy EU a poté je ratifikují národní parlamenty (někdy tomu předchází referendum).
Příklad značení:
Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (konsolidované znění 2016) - (2016/C 203/01), Úř. věst. C 203, 7.6.2016
Nařízení jsou právní akty, které se uplatňují automaticky a jednotně ve všech zemích Unie, a to okamžitě po jejich vstupu v platnost, aniž by se musely provádět do vnitrostátního práva. Jsou závazná v celém rozsahu pro všechny země EU.
Příklad značení:
Nařízení CLP, tj. nařízení (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006.
Směrnice vyžadují, aby členské státy EU dosáhly určitého výsledku, ponechávají jim však svobodu volby v tom, jak to učiní. K dosažení cílů stanovených ve směrnici musí členské země přijmout opatření, aby mohly tuto směrnici začlenit do vnitrostátního práva (tzv. provedení). Vnitrostátní orgány musí o těchto opatřeních informovat Evropskou komisi.
Provedení do vnitrostátního práva se musí uskutečnit ve lhůtě stanovené při přijímání směrnice (obvykle do 2 let). Pokud některá země směrnici do svého práva neprovede, může Komise zahájit řízení o nesplnění povinnosti.
Příklad značení:
Směrnice Rady 89/391/EHS – o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, změněná nařízením (ES) č. 1882/2003, směrnicí 2007/30/ES a nařízením (ES) č. 1137/2008. Doplněno viz směrnice
91/383/EHS a
2008/104/ES; Viz sdělení komise
KOM(2007) 62 Směrnice
89/391/EHS
Rozhodnutí jsou závazné právní akty, které se vztahují na jednu nebo více zemí EU, podniky či jednotlivce. Dotčená strana musí obdržet oznámení a rozhodnutí nabývá účinku dnem doručení tohoto oznámení. Rozhodnutí není třeba provádět do vnitrostátních právních předpisů.
Příklad značení:
Dne 26. února bylo v Úředním věstníku Evropské unie zveřejněno Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2020/260 ze dne 25. února 2020, kterým se mění prováděcí rozhodnutí (EU) 2019/1202, pokud jde o prevenci a ochranu proti výbuchu.
Prostřednictvím doporučení mohou orgány EU dát najevo svůj názor a navrhnout určité kroky, aniž by z nich vyvozovaly zákonnou povinnost pro toho, komu jsou určena. Doporučení nejsou právně závazná.
Příklad:
Rada EU ve dnech 8. a 9. července 2019 schválila pro ČR tři finální doporučení na příštích 12 měsíců, tzv. Country Specific Recommendations (CSRs): 1) dlouhodobá udržitelnost důchodového systému a systému zdravotní péče, 2) podporu zaměstnanosti žen a znevýhodněných skupin, 3) podpora investic č. 10156/19 z 2. července 2019. Pod označením 9927/19 - COM(2019) 503 final.
Stanovisko je nástroj, který orgánům EU umožňuje učinit prohlášení, aniž by vyvozovaly jakékoli právní povinnosti týkající se tématu stanoviska. Stanoviska nejsou právně závazná.
Evropská komise konzultuje s Evropským výborem regionů (VR) oblasti politiky, které se přímo dotýkají místních a regionálních orgánů, a to již v nejranější fázi evropského legislativního procesu. VR se rovněž může sám vyjádřit ke konkrétní otázce prostřednictvím stanoviska z vlastní iniciativy.
Třífázový demokratický proces – projednání, příprava a hlasování:
Akty v přenesené pravomoci jsou právně závazné akty, které Komisi umožňují doplnit nebo změnit méně podstatné prvky legislativních aktů EU, například s cílem definovat prováděcí opatření.
Přijímá je Komise, a pokud Parlament ani Rada nevysloví námitky, vstoupí v platnost.
Prováděcí akty jsou právně závazné akty, které pod dohledem výborů, jež se skládají ze zástupců členských států Unie, umožňují Komisi stanovit podmínky v zájmu jednotného uplatňování právních předpisů EU.
Česká republika se postupně legislativně začleňuje do složitého legislativního systému EU s tím, že předpisy vydané v rámci EU jsou nadřazeny předpisům českým.
Podle zásady nadřazenosti má evropské právo vyšší váhu než vnitrostátní právní předpisy členských států. Zásada nadřazenosti platí závazně pro všechny evropské akty. Členské státy tak nesmějí uplatňovat vnitrostátní pravidlo, které je v rozporu s evropským právem.
Zásada nadřazenosti zaručuje nadřazenost evropského práva nad vnitrostátním právem. Jedná se o základní zásadu evropského práva. Stejně jako zásada přímého účinku není explicitně uvedena ve smlouvách, ale byla jako taková zakotvena Soudním dvorem Evropské unie.
Pokud jde o zásadu přímého účinku, Soudní dvůr je odpovědný za zajištění toho, aby zásada nadřazenosti byla dodržována. Jeho rozhodnutími se uvalují sankce na členské státy, které ji porušují, a to na základě různých opravných prostředků podle zakládajících smluv, zejména v souvislosti s řízením pro nesplnění povinnosti.
Zajištění toho, aby zásada nadřazenosti byla dodržována, je také úkolem vnitrostátních soudců. Nastanou-li pochybnosti ohledně provádění této zásady, mohou soudci využít postup žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. V rozsudku ze dne 19. června 1990 (Factortame) Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy, jako součást rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti vnitrostátního práva, musejí okamžitě pozastavit uplatňování tohoto zákona do doby, než Soudní dvůr podá doporučené řešení a vnitrostátní soud vydá rozhodnutí o meritu věci.
Písemného stanoviska soudního znalce ve Vaší věci.
Cena: 1 750 Kč bez DPH / 30 min
Online konzultace Vaší věci se soudním znalcem.
Cena: 1 250 Kč bez DPH / 30 min
